+420 606 666 064 Podpora Příhlásit se

HISTORIE MUZAKU

Muzak. Je to slovo, které většina lidí v určitém věku alespoň matně zná. Muzak je pro mnohé spojen s instrumentálními obaly pro snadné poslouchání, čekáním na vyčkání a hudbou z výtahu.

Začátek První rozhlasové vysílání Časová osa Muzaku Galerie reklam Muzak

Spolu s dalšími společnostmi, jako jsou Band-aid a Kleenex, je značka tak silná, že se stala synonymem pro prodávaný výrobek.

Je ale Muzak opravdu jen “výtahová hudba”?
Odpověď na tuto otázku je… no… ne.

Historie společnosti Muzak má ve skutečnosti překvapivý příběh.

Začněme od začátku. Odkud pochází název Muzak?

Když generál George Squier v roce 1934 zakládal společnost, spojil název své oblíbené technologické firmy té doby se slovem “hudba” a vytvořil tak Muzak. Hudba plus Kodak rovná se Muzak.

George Squier

GEORGE SQUIER A VZNIK MUZAKU

Generál George Squier se narodil v roce 1865 v Michiganu a byl vědcem, vynálezcem a důstojníkem Signal Corpu. Během své vojenské kariéry působil Squier jako vojenský atašé a později byl jmenován vedoucím letecké sekce Signal Corp. Jako vrchní důstojník pro signalizaci přispěl k významnému výzkumu a pokroku ve vybavení. Jeho vynalézavá mysl by pokračovala na této tvůrčí cestě, konkrétně v oblasti přenosu informací.

Na počátku 20. let 20. století Squier objevil způsob přenosu informací po elektrických drátech a uvědomil si, že by se tato nová metoda dala využít k šíření hudby. Když byl fonograf na jednom konci linky naladěn na správnou frekvenci, mohl přenášet hudbu do přijímačů na druhém konci. V té době se hudba přehrávala pouze prostřednictvím rozhlasového vysílání AM. Rádiové vybavení však bylo náročné a drahé. Squier získal několik patentů na své nápady, protože si uvědomil, že přenos po drátě má velký potenciál pro zprostředkování hudby širokému publiku. Tyto patenty prodal konglomerátu North American Radio Company a vznikla nová společnost Wired Radio Inc. Plán byl prodávat předplatné hudby stávajícím zákazníkům energetické společnosti.

A v roce 1934 vznikla služba předplatného hudby známá jako Muzak.

Byl tu však jeden problém.

General Squier a Wired Radio Inc. měly technologii, ale ne hudbu.

SLUŽBY PŘEPISU HUDBY

Již ve 30. letech 20. století bylo obtížné zkrotit hudební licence. V té době se hudba v rozhlase vysílala živě, zatímco hudební nahrávky byly povoleny pouze pro osobní použití doma na gramofonech. Aby společnost Muzak uspěla, musela najít způsob, jak legálně vysílat svou hudební službu. Řešením tohoto problému byl proces zvaný “transkripce”. Elektronický přepis byl tehdy nový proces, který umožnil pořídit kvalitnější nahrávky, než jaké byly běžně k dispozici. Tyto nahrávky byly delší a používaly se především pro účely vysílání. Obecně lze říci, že eklektický přepis byl zaměřen na nahrávání živých rozhlasových pořadů, ale i reklam a znělek. To však znamenalo, že provozovatelé vysílání směli distribuovat hudební a jiné nahrávky pouze tehdy, pokud byly nahrány speciálně pro vysílání, a nikoli pro osobní spotřebu. Společnost Muzak v tom viděla příležitost vytvořit katalog hudby nahrané speciálně pro svou novou vysílací technologii. Generál Squier a jeho tým však byli vědci a inženýři. Nevěděli nic o hudebním průmyslu, rozhodně ne dost na to, aby vytvořili celou knihovnu.

Vstupte – Ben Selvin.

PRVNÍ HUDEBNÍ NAHRÁVKY MUZAK

Benjamin Bernard Selvin se narodil v roce 1898 a byl oceňovaným hudebníkem, kapelníkem a hudebním producentem. Byl označován za zázračné hudební dítě a stal se známým jako “děkan hudebních nahrávek”.

Selvin zahájil svou profesionální hudební kariéru v patnácti letech hraním na housle v nočních klubech v New Yorku. V jednadvaceti letech vedl taneční kapelu The Novelty Orchestra. Ačkoli je dnes poměrně neznámá, vydala skupina The Novelty Orchestra píseň “Dardanella”, která byla v té době považována za jednu z nejprodávanějších populárních písní. Skladba “Dardanella” byla vydána v roce 1919 a prodaly se jí statisíce kopií po celém světě, a to jak na deskách, tak v notách. Selvin a jeho četné kapely neustále vystupovali a objevovali se v rozhlasovém vysílání. Působil také jako vedoucí pracovník nahrávacích společností a dohlížel na tisíce nahrávek s nejlepšími hudebníky té doby, jako byli například Al Jolson, Bing Crosby, Glenn Miller a Irving Berlin.

Díky svému rozsáhlému životopisu a kontaktům v hudebním průmyslu byl Selvin ideálním kandidátem na pomoc při budování hudební knihovny společnosti Muzak. V roce 1936 byl přijat jako hlavní hudební programátor. Hudba, kterou bylo možné v té době zakoupit, nebyla licencována pro vysílání. Co tedy udělali? Nahráli si vlastní.

Ben Selvin
V průběhu 30. let nahrávali Ben Selvin a Muzak ve svém studiu na Manhattanu stovky hudebníků. Ve studiu se nahrávalo denně, přičemž během jednoho dne se někdy natočilo až dvanáct skladeb. Během těchto sezení byla zaznamenána široká škála hudebních žánrů. Mezi styly patřil swing, foxtrot, filmová hudba, opery, gospel, kubánská hudba, havajská hudba, salsa, polka, barbershop, klasika, ragtime a dokonce i rané verze dnešní country hudby. Někteří z nahraných umělců se později stali známými a slavnými hudebníky, například Fats Waller, Jimmy Dorsey a Rosemary Clooney.

Ve 40. letech 20. století čítala exkluzivní knihovna přepisů společnosti Muzak více než 7 500 nahrávek, které byly k dispozici a licencovány pro vysílání do domácností a podniků po celé zemi.

*Zajímavá poznámka na okraj: tyto nahrávky stále patří společnosti Muzak (nyní Mood Media) a během mnoha stěhování se stěhovaly s touto společností. Tato knihovna záznamů se přestěhovala z New Yorku do Seattlu a v současné době je archivována ve Ft.
Mill v Jižní Karolíně. Mnohé z nahrávek zůstaly dodnes nedotčeny. Vedle nahrávek se nacházejí zápisníky s podrobnými informacemi o nahrávkách od 30. do 70. let 20. století, včetně seznamů skladeb, výstupů, seznamů zaměstnanců a prodejních nabídek.

PRVNÍ ROZHLASOVÉ VYSÍLÁNÍ MUZAK

V roce 1934 vysílal Muzak hudbu svým prvním zákazníkům, skupině obyvatel Clevelandu v Ohiu. Cena byla 1,50 dolaru měsíčně za tři zvukové kanály složené z hudby a zpráv. Proniknout do rezidenčního sektoru se ukázalo být obtížnější, než se očekávalo. Brzy se ukázalo, že konkurence komerčních rádií je příliš velký boj. Ačkoli Muzak nebyl bez fanoušků. Muž z Floridy jménem Irving Wexler prohlásil: “Muzak mám v každé místnosti svého domu. Dvacet čtyři hodin denně. Spíme s ním, díváme se na televizi. Nikdy nedovolím, aby byl vypnutý, protože vím, že hudba má terapeutický účinek.”

Generál Squier bohužel zemřel v roce 1934 dříve, než mohl využít skutečný potenciál své technologie.

Po Squierově odchodu se vlastnictví společnosti Muzak několikrát změnilo, včetně krátkého vlastnictví společností Warner Brothers. Muzak zaznamenal menší úspěch, ale jen těžko se mu dařilo držet krok s tradičními rozhlasovými stanicemi AM. V době vrcholící druhé světové války převzal vlastnictví společnosti Muzak muž jménem William Benton. Byl hnací silou, která stála za tím, že se Muzak během války prosadil v továrnách, a ve 40. a 50. letech uvedl společnost do další éry úspěchu.

William Benton

MUZAK A RANÉ RÁDIO

Když William Burnett Benton převzal vlastnictví společnosti Muzak, byl již úspěšný. Benton se narodil v roce 1900 v Minnesotě a byl absolventem Yaleovy univerzity, reklamním guru, vydavatelem encyklopedií a politikem. V roce 1929 založil se svým partnerem Chesterem Bowlesem reklamní agenturu Benton & Bowles. Jejich agentura se proslavila především tvorbou telenovel. Mýdla původně vznikala jako rozhlasové pořady sponzorované výrobci mýdla – odtud také pochází jejich název. Rozhlasová divize Benton & Bowles nakonec vytvořila tři z nejpopulárnějších rozhlasových pořadů vysílaných ve 30. letech.

Benton viděl v Muzaku potenciál. V roce 1939, kdy působil jako viceprezident Chicagské univerzity, převzal plné vlastnictví společnosti. Benton využil své zkušenosti z oblasti reklamy a marketingu a věnoval mnoho úsilí výzkumu, aby podpořil úsilí společnosti Muzak.

VLIV HUDBY NA PSYCHOLOGII PRACOVNÍKŮ

Ve 30. letech 20. století vzrostl zájem o psychologii pracovní síly. Na pracovišti se začal objevovat koncept ergonomie. Podniky hledaly způsoby, jak humanizovat pracovní prostory a zvýšit produktivitu. Podobně se začaly objevovat studie o vlivu hudby na lidskou psychiku. Studie Stevensova technologického institutu v New Jersey ukázala, že hudba na pracovišti významně snižuje absenci a fluktuaci zaměstnanců. Přibližně ve stejné době zkoumali účinky hudby také muzikologové jako Paul Nettl a Theodore Adorno. Tento rostoucí zájem o vědecké poznatky o hudbě, zejména pokud jde o její vliv na pracovní sílu, pomohl společnosti Muzak získat popularitu.

Koncem roku 1934 začala společnost Muzak nabízet své rozhlasové služby restauracím a hotelům v New Yorku. A ano, také výtahy. Ve výtazích se poměrně často pouštěla hudba pro uklidnění cestujících a ukrácení času, protože výtahy nebyly tak plynulé a rychlé jako dnes.

William Benton prosazoval rozšíření společnosti Muzak do továren a dalších průmyslových oblastí, aby zvýšil produktivitu zaměstnanců. Toto zavedení hudby na pracovišti bylo jiskrou, která zažehla obchodní strategii společnosti Muzak.

HUDBA PRO OBCHOD A WWII

Významným faktorem růstu společnosti Muzak byl rok 1939, kdy začala druhá světová válka. Velký nárůst průmyslové výroby během války byl velkou příležitostí. Tisíce továren určených pro válečný průmysl byly napojeny na komerční hudební služby Muzak. Morálku zaměstnanců zvyšovaly tóny vlastenecké hudby, například pochodů Johna Phillipa Sousy, a inspirativní poselství prezidenta Roosevelta a Winstona Churchilla.

Společnost Muzak byla dokonce tak úzce spjata s válečným úsilím, že se podílela na vývoji bezpečné řečové technologie pro spojeneckou komunikaci. Válečné úsilí tak umožnilo rozsáhlou studii hudebních playlistů Muzak na pracovišti s cílem zvýšit produktivitu pracovníků.

A fungovalo to. Bentonovy výzkumné strategie ukázaly, že hudba na pracovišti má na pracovníky pozitivní účinky. V továrnách, kde hrála hudba Muzak, se produktivita zvýšila o více než 10 procent. Muzak již nebyl považován za hudební doprovod, ale za funkční hudbu. Muzak si konečně našel své místo.

Po druhé světové válce a po celá 40. léta se hudba Muzak nadále prosazovala jako funkční hudba na pracovišti. V 50. letech představili svůj další velký nápad nazvaný Stimulus Progression.

PROGRESE PODNĚTŮ – JAK HUDBA OVLIVŇUJE ZAMĚSTNANCE

Základním konceptem Stimulus Progression je myšlenka střídání stylů a temp hudby, které vyvažují a ovlivňují přirozený rytmus lidského těla. Studie ukázaly, že v určitých částech dne, například před obědem a po něm, dochází k poklesu produktivity zaměstnanců. Seznamy skladeb Muzak byly poté naprogramovány podle těchto vzorců tak, že v pomalejších částech dne hrály optimističtější hudbu a naopak. Styl hudby byl typicky lehce klasický, s velkým podílem smyčcových nástrojů a co nejméně invazivní – to vše byly charakteristické znaky zvuku Muzaku.

Ve 30. a 40. letech, kdy se rádio Muzak vysílalo po telefonních linkách, musel být na lince čtyřiadvacet hodin denně operátor, aby hudbu udržel. Zpočátku se hudba přehrávala z desek a zaměstnanci museli být připraveni u přístrojů vyměňovat desky, aby se zabránilo mrtvému vysílacímu času. Jak se technologie zdokonalovala, desky ustoupily magnetofonům, které dokázaly pojmout osm hodin nepřetržité hudby. Telefonní linky byly nakonec nahrazeny subnosnými FM.

OBCHODNÍ FRANŠÍZY MUZAK

Jak se zařízení stávala levnějšími a poptávka po hudebních službách Muzak rostla, společnosti se chtěly zapojit do hry, aby zvýšily své zisky. To umožnilo další významný vliv na rychlý rozvoj společnosti Muzak v období růstu v 50. letech, kdy byly zavedeny obchodní franšízy Muzak. Franšízy umožnily jiným společnostem prodávat výrobky Muzak a zároveň působit pod vlastním obchodním jménem.

Tito prodejci produktů Muzak pomohli rozšířit podnikání do vzdálených koutů země. Někteří z těchto franšízantů existují dodnes a pokračují v prodeji i po různých změnách vlastníků společnosti Muzak.

Překvapivé je, že několik franšíz vlastnily slavné osobnosti jako Bing Crosby a Bob Hope. Dokonce i prezident Lyndon B. Johnson vlastnil franšízu Muzak s názvem Texas Broadcasting se sídlem v Austinu v Texasu. Johnson skutečně prodal hudební služby společnosti Muzak Bílému domu v době, kdy byl prezidentem Eisenhower.

V 60. letech 20. století se tyto franšízy začaly rozšiřovat i do celého světa a otevřely pobočky v Německu, Anglii, Francii, Španělsku, Austrálii a některých částech Jižní Ameriky.

Dalo by se říci, že Muzak byl také první, kdo rozšířil svůj hudební byznys do vesmíru, protože Muzak hrál na kosmické lodi Apollo 11, aby udržel astronauty v klidu během letu.

ZBAVENÍ SE STIGMATU VÝTAHOVÉ HUDBY

Šedesátá léta byla zlatým věkem reklamy. Společnosti začaly přejímat myšlenku, že nejsou jen firmou, ale i značkou. Společnosti nyní cítily, že mají co vyprávět, a začaly nabízet nejen produkty, ale i zážitky.

Prezident společnosti Muzak Bing Muscio, která nyní spadá pod společnost Teleprompter Corporation, chtěl změnit stereotypní představu o hudbě Muzak jako o hudbě určené pouze k poslechu. Muscio se domníval, že hudba je něco, co by mělo přitahovat pozornost publika a nemělo by být odsunuto do pozadí.

První krok do nové éry Muzak zahájil uvedením instrumentálních coververzí populárních písní známých interpretů. Cílem bylo rozšířit katalog hudby o nové žánry a styly a přitom stále uplatňovat koncepci Stimulus Progression. Místo tradičních coververzí Muzak produkoval lehké klasické coververze populárních hitů, protože se domníval, že texty a těžká instrumentace by na pracovišti působily jen rušivě.

Tyto snadno poslouchatelné instrumentální obaly se staly dalším charakteristickým znakem stylu Muzak, který si mnoho lidí dodnes (nesprávně) spojuje s Muzakem.

Zvuk Muzaku se rozšířil po celém světě a s ním přišla i výzva, jak jít s dobou. Psala se 70. léta. Doba rokenrolu a rebelie. Zejména Američanům, kteří prožívali takové události, jako byl Woodstock nebo válka ve Vietnamu, připadala banalita easy-listeningu mimo. Několik následujících desetiletí se Muzak snažil tohoto stigmatu zbavit.

V 70. letech došlo také k několika technologickým pokrokům. Společnost Muzak poprvé nahrála svou rozsáhlou databázi hudby do počítačů, což umožnilo rychlejší a snadnější přístup ke katalogu. V té době také společnost Muzak spustila své první satelitní vysílání a stala se tak první satelitní předplacenou rozhlasovou službou, která o několik desetiletí předstihla rádia XM a Sirius.

PŘESUNUTÍ HUDBY NA POZADÍ DO POPŘEDÍ

V roce 1981 společnost Teleprompeter koupila společnost Westinghouse Electric Company. Pod novým majitelem bylo rozhodnuto konečně opustit hudební podkresy pro snadné poslouchání.

Společnost Westinghouse viděla finanční zisk z přehrávání populární hudby. Aby se usnadnil přechod od hudby v pozadí k hudbě v popředí, byla společnost Muzak spojena s významným konkurentem Yesco Inc.

Společnost Yesco Inc. se sídlem v Seattlu založil v roce 1968 Mark Torrance jako protipól k nabídce hudby pro podniky společnosti Muzak. Využil stereotyp výtahové hudby proti Muzaku a místo toho nabídl licencované soft-rockové hity od velkých nahrávacích společností a uspořádal je do playlistů vhodných pro pracoviště. Společnosti Yesco se podařilo vybudovat si přiměřený podíl na trhu s hudbou pro podniky a byla průkopníkem myšlenky, že hudba může v podniku vyniknout a nemusí být zatlačena do pozadí.

V roce 1986 se společnost Muzak spojila se společností Yesco a přestěhovala se ze svého sídla v New Yorku v roce 1936 do Seattlu, kde se Mark Torrance stal jejím prezidentem. S touto fúzí přišlo i zavedení FM1 – jinak známého jako Foreground Music One.

S hudbou, která se nyní dostala do popředí, se vztah playlistů Muzak k posluchačům změnil z pasivního na dynamický. Místo instrumentálních coververzí vysílaly stanice Muzak původní hudbu populárních umělců.

Od původního rozhlasového vysílání Muzak se liší především otázkou licencí. Jak jsme již zmínili, do této chvíle Muzak hudbu nejen vysílal, ale také nahrával původní skladby. Osmdesátá léta však byla érou MTV, která otřásla světem produkčních a vysílacích práv a usnadnila společnostem, jako je Muzak, získat příslušná licenční práva potřebná k distribuci hudby populárních umělců.

Koncem 80. a v 90. letech 20. století došlo u společnosti Muzak k několika dalším vlastnickým a technologickým změnám, které přispěly k jejímu rozvoji. Přechod od kazetových pásek ke kompaktním diskům. Vzniklo partnerství se společností Dish Network, které nabídlo až 60 nových hudebních kanálů v domácnostech. Společnost Muzak rozšířila svou nabídku i mimo hudbu, například o služby audio marketingu, jako jsou zprávy na počkání a v prodejnách, reklamní vysílání, služby Drive-thru, televize pro firmy a dokonce i malé červené rolovací LED nápisy po stranách budov.

Mark Torrance

ROZŠÍŘENÍ, PŘEMÍSTĚNÍ A REBRANDING SPOLEČNOSTI MUZAK

Největší změna však byla filozofická. Přemístěním společnosti Muzak se podnik v 90. letech ocitl přímo v centru seattleské hudební scény a přilákal mnoho hudebníků, kteří hledali stálou práci v hudebním průmyslu. Tento příliv kreativních mozků změnil pohled na značku Muzak. Společnost začala upozorňovat na jednotlivé zaměstnance, kteří sestavují seznamy skladeb. Byli propagováni jako něco víc než jen DJ, který aranžuje skladby. Místo toho byli vnímáni jako hudebníci a umělci, kteří využívají emocionální sílu hudby a pečlivě sestavují značkové playlisty. Tito zvukoví architekti, jak se jim říkalo, se stali tváří společnosti. Toto nové zaměření na odborně navržené seznamy skladeb spolu s novým logem a novým přístupem pomohlo zbavit značku stigmatu výtahové hudby a místo toho ji postavit do čela hudebního průmyslu.

KDE JE DNES MUZAK?

V roce 1999 koupila společnost Capstar společnost Muzak a opět došlo k jejímu sloučení, tentokrát se společností Audio Communications se sídlem v Orlandu na Floridě a k jejímu přesunu do Fort Milla v Jižní Karolíně. V roce 2011 společnost Muzak koupila společnost Mood Media.

Společnost Mood Media vznikla v roce 2004 jako torontská společnost Fluid Music. Společnost Fluid Music se v roce 2010 přejmenovala na Mood Media poté, co převzala stejnojmennou evropskou mediální skupinu. V roce 2011 koupila společnost Muzak a v roce 2012 také jejího tehdejšího největšího konkurenta, společnost DMX (se sídlem v Austinu, TX), a v roce 2013 již všechny subjekty pracovaly – a stále pracují – pod značkou Mood Media. Mezi další novější akvizice patří Technomedia, focus4media, South Central AV a PlayNetwork. V lednu 2021 společnost Mood Media koupila soukromá kapitálová společnost Vector Capital se sídlem v San Francisku, která se zaměřuje výhradně na technologické společnosti.

Díky řadě akvizic a pozitivnímu růstu je nyní společnost Mood Media předním světovým poskytovatelem mediálních řešení v obchodech s celosvětovou působností ve 180 zemích. Překročila hranice hudby a zpráv a nabízí ucelený soubor mediálních řešení, která jsou navržena tak, aby zaujala, povznesla a maximalizovala zážitky zákazníků. Tato řešení zahrnují profesionálně navržené hudební playlisty, hudbu na míru pro firmy, digitální nápisy a video řešení, sdělení na počkání a v prodejně, pachový marketing, technologii drive-thru a audiovizuální systémy.

MILNÍKY MUZAKU

GALERIE HUDEBNÍCH REKLAM

ZDROJE